William Bligh, velitel Bounty

Herbert Ford

Publikováno: 23. ledna 2016

Rodina Blighů žila ve farnosti St. Tudy minimálně od roku 1680; John Bligh (či Blygh) z Bodminu byl komisařem během rušení klášterů za vlády Jindřicha IV.

William Bligh se narodil v Tinten Manor v St. Tudy 9. září 1754 jako jediný syn Francise Blighe (zemřel 27. prosince 1780) a jeho ženy Jane Pearcové, vdovy, jejíž rodné jméno byla Balsamová. Matka Williamovi zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Panují nejasnosti o tom, kde přesně byl William Bligh pokřtěn. Křest je veden v kostele svatého Ondřeje v Plymouthu, kde byli jeho rodiče v roce 1753 oddáni. Je ale možné, že byl ve skutečnosti pokřtěn buď v kostele svatého Tudia v St. Tudy, kde je také pohřbena jeho rodina, nebo v kapli svatého Mikuláše, která byla součástí Tinten Manor.

Výňatek z A Guide to the Ancient Parish Church of St. Tudy:

„William Bligh se narodil v Tinten Manor 9. září 1754, ale pokřtěn byl u svatého Tudia 13. února 1757 spolu se svou sestrou Mary. Na to, proč byl pokřtěn tak dlouho, existuje několik teorií. Nejpravděpodobnější se zdá, že kvůli tomu, že jeho otec pracoval jako úředník v Plymouthu, tak rodina čekala na narození dalšího dítěte a až potom se vrátila do rodného města děti pokřtít. (Křest se mohl odehrát v kapli svatého Mikuláše a později veden v záznamech farního kostela). Tento odklad křtu pak vedl k domněnkám, že Blighovým rodným městem byl Plymouth, St. Kew nebo St. Teath, ale tyto domněnky jsou nepodložené. V těchto městech žily vedlejší větve rodiny Blighů, včetně příbuzného také jménem William, ale admirálovo rodné město je i podle jeho vlastního vyjádření St. Tudy.“

Také Richard Polwhele v Biographical Sketches tvrdí, že „Bligh (jak mně sám řekl) byl rodák ze St. Tudy.“

Poznámka: V A Guide to the Ancient Parish Church jsou jako rodiče Williama Blighe uvedeni Charles a Margaret, kdežto v Dictionary of National Biography jsou Francis a Jane. Probíhá výzkum k objasnění. Na náhrobní desce rodiny Blighů na jižní straně kostela stojí: „K památce Charlese Blighe, syna pana Johna Blighe z Tintenu v této farnosti, který opustil tento svět sedmého dne měsíce července 1770 v 74. roce věku“ (že by Williamův dědeček?).

William Bligh vyplul poprvé na moře v roce 1762 v sedmi letech jako osobní sluha kapitána HMS Monmouth. Ke královskému námořnictvu se přidal v roce 1770 a sloužil na palubě HMS Hunter. V roce 1771 se stal kadetem a sloužil na HMS Crescent a HMS Ranger. Projevoval se jako inteligentní muž, zběhlý ve vědách i matematice a byl také nadaný spisovatel a ilustrátor. Na Resolution kapitána Jamese Cooka se William Bligh stal navigačním důstojníkem (sailing master), což byl na dvaadvacetiletého mladíka celkem úspěch. Tato plavba skončila, když byl kapitán Cook 14. února zabit na Havaji (tehdy známé jako Sandwichovy ostrovy).

Říká se, že když Bligh nebyl zrovna na moři, pracoval jako „vyhazovač“ v nevěstinci Cornish Arms v St. Tudy. Historka sice pěkná, ale zcela nepodložená.

Během dvanácti měsíců, kdy nebyl v aktivní službě, poznal svou budoucí ženu Elizabeth Bethamovou, dceru výběrčího daní, kterou si vzal 14. února 1781 ve farním kostele v Onchanu na ostrově Man. V té době už byl poručík a provedl několik významných hydrografických průzkumů. Krátce po svatbě v roce 1781 se účastnil bitev v Dogger Bank a následujícího roku bojoval s lordem Howem u Gibraltaru.

V roce 1787, ve věku 33 let, dostal William Bligh velení na tři roky staré lodi Bounty. Jeho úkolem byla přeprava chlebovníkových sazenic z Tahiti do Západní Indie. Ve filmech i literatuře poručík Bligh často hraje roli záporného hrdiny, s povahou násilnického a protivného muže – odpovídá to ale skutečnosti? Pro velení na lodi bylo zapotřebí člověka se silnou osobností – zato jeho posádka se skládala vesměs z negramotných mužů, často s kriminální minulostí. William Bligh nejspíše nebyl ani lepší, ani horší než většina soudobých velitelů královského námořnictva.

Bounty vyplula z Anglie 23. prosince 1787 a v dubnu 1789 propukla slavná vzpoura vedená Blighovým někdejším přítelem Fletcherem Christianem. Kapitán Bligh 28. dubna 1789 napsal do lodního deníku:

„Těsně před úsvitem pan Christian a lodní profous … přišli do mé kajuty, zatímco jsem spal, chytili mě, svázali mi ruce a pohrozili, že mě okamžitě zabijí, jestli vydám sebemenší zvuk. Byl jsem však dost nahlas, abych zalarmoval důstojníky, kteří byli taktéž chyceni … pan Christian měl šavli a ostatní byli ozbrojeni mušketami a bodáky. Poté mě jen v košili s rukama svázanýma za zády vynesli na palubu, kde nebyl nikdo, kdo by mě zachránil…“

Bligh byl spolu s dalšími osmnácti věrnými námořníky vysazen v záchranném člunu na volné moře. Ve většině případů by to znamenalo jistou smrt, ale Bligh byl vynikající námořník a dokázal loď navigovat z ostrova Tofua ležící v Přátelských ostrovech (dnešní Tonga), až 14. června trosečníci přistáli na Timoru. Cesta trvala 47 dní, byla dlouhá 3618 námořních mil a během ní v člunu žádný z trosečníků nezemřel.

Vzbouřenci se mezitím zastavili na Tahiti a poté pokračovali k Pitcairnovým ostrovům, kde Fletcher Christian s osmi dalšími založil kolonii, která zůstala neobjevena až do roku 1808; potomci vzbouřenců na Pitcairnu žijí dodnes.

William Bligh se nakonec vrátil do Anglie a pokračoval v kariéře u královského námořnictva, událostmi vzpoury zdánlivě nepoznamenán. V roce 1790 se stal kapitánem šalupy HMS Falcon a poté sloužil na HMS Medea a HMS Providence. V roce 1792 znovu navštívil Tahiti a tentokrát již úspěšně převezl chlebovníky na místo určení v Karibiku.

V roce 1797 velel řadové lodi HMS Director a účastnil se bitvy s Holanďany u Camperdown. V roce 1801 pak jako velitel HMS Glatton bojoval v bitvě u Kodaně, za což byl posléze pochválen admirálem Nelsonem za statečnost. Téhož roku byl s přihlédnutím za své zásluhy na poli navigace a botaniky zvolen členem Královské společnosti.

V roce 1805 byl William Bligh odeslán do Austrálie jako guvernér Nového Jižního Walesu, kde ale jeho panovačné jednání přispělo k vypuknutí vzpoury, tzv. rumového povstání v Sydney roku 1808, když se pokusil vymítit používání rumu k výměnnému obchodu. Povstání vedl mimo jiné John Macarthur, obchodník s vlnou původem ze Stoke Damerel v Devonu, který se později stal vůdcem britských osadníků v Novém Jižním Walesu. Když se britští vojáci vzbouřili, major George Johnston z 102. pěší brigády Blighe sesadil a na dva roky uvěznil. Po svém propuštění se Bligh vrátil do Anglie, kde byl zproštěn vší viny. Zato major Johnston byl v královské nemocnici v Chelsea souzen a propuštěn z armády. William Bligh byl povýšen na kontraadmirála a roku 1814 na viceadmirála.

Poslední léta svého života strávil na venkově v Farninghamu v hrabství Kent. Zemřel 7. prosince roku 1817 v Bond Street v Londýně ve věku 64 let. Pohřben byl ve východní části hřbitova v Lambathu vedle své ženy, s níž měl šest dcer.

Zdroj

Původní článek „Vice Admiral William Bligh“ Herberta Forda naleznete na stránkách Pitcairn Island Study Center.

Autor

Herbert Ford je americký emeritní profesor žurnalistiky a zakladatel Pitcairn Island Study Center při Pacific Union College (1977), v jehož čele od začátku stojí. Dlouhodobě se odborně zajímá o dějiny vzpoury na Bounty a Pitcairnovy ostrovy. Je autorem jedenácti knih, z toho čtyř o Pitcairnových ostrovech, a více než stovky článků. Je rovněž vysvěceným duchovním církve adventistů sedmého dne.