Události po bitvě u Hattínu a pád Jeruzalémského království
Helena P. Schrader
Publikováno: 23. ledna 2016
Dne 4. července 1187 sultán Saladin rozdrtil jeruzalémské vojsko pod velením krále Guye de Lusignan. Z asi 20 000 pěších vojáků, 1600 rytířů a snad až 8000 lehkých jezdců (turkopolů), kteří bojovali pod praporem Jeruzaléma, z bitvy uniklo a tím se zachránilo před jistým masakrem jen kolem 300 rytířů s 3000 pěšáky. Zbytek buď zahynul, nebo upadl do zajetí.
5. července se vzdala pevnost v Tiberiadě. O pět dnů bez boje kapitulovalo přístavní město Akkon, hospodářské srdce Jeruzalémského království. 26. července následoval Toron, o tři dny později Sidon a 6. srpna kapituloval také Bejrút – všechna města bez boje. Mezitím, ač přesný datum u nich není znám, během několika měsíců bezprostředně po bitvě u Hattínu bez krveprolití padly Nábulus, Nazaret, Haifa, Hebron, Caesarea, Arsúf, Lydda, Ramla, Mirabel, Ibelin a Betlém. Pokud víme, pouze Jaffa a Askalon kladly tuhý odpor. Boje o Jaffu byly tak tvrdé, že Saladinův bratr al-Ádil poté dovolil svým vojákům město vyplenit a vzít do otroctví všechny přeživší obyvatele. 5. září, pouhé dva měsíce od bitvy u Hattínu, se z celého Jeruzalémského království jenom dvě velká města a několik odlehlejších pevností nacházely z křesťanských rukou.
Saladin poté soustředil většinu svých sil na Jeruzalém. Navzdory srdnaté obraně vedené baronem Balianem z Ibelinu, během které se obráncům podařilo podniknout i několik výpadů z města, z nichž jednou dokonce útočící Saracény zahnali zpět až k jejich ležení, podkopané městské zdi se zhroutily 29. září. Balian byl donucen město vydat a jen díky své diplomatické obratnosti zachránil část obyvatel před otroctvím; obyvatelé měli možnost vykoupit svou svobodu za fixní cenu deseti denárů za muže, pět za ženu a dva za dítě. Dne 2. října, méně než tři měsíce od Hattínu, tak Saladinova armáda vstoupila do nejposvátnějšího města křesťanství.
Z celého Jeruzalémského království křesťané udrželi jen přístav Tyros.
Tak rychlý a vesměs hladký pád Jeruzalémského království vedl některé povrchnější pozorovatele k závěru, že království muselo být „od základů zkažené“, což je ale veskrze chybný předpoklad. Nebo že domorodá populace byla lhostejná nebo dokonce muslimskou armádu vítala. Nic z toho není pravda. Jeruzalémské království padlo, protože ho neměl kdo bránit.
Král Guy de Lusignan vyhlásil arrière-ban, všeobecnou mobilizaci, což znamenalo, že k jeruzalémskému vojsku byl do Seforie odveden každý bojeschopný muž. V hradech a městech už zůstaly jen ženy, děti, staří a nemocní. Posádka žádného města tak nebyla schopná klást Saladinovi efektivní odpor a i kdyby snad ano, tak obléhaní by nemohli spoléhat, že přijde jim pomoc, která je ze sevření vysvobodí.
Když se tak Saladinova armáda objevila před branami města nebo pevnosti, obyvatelé dostali na výběr: buď se vzdají, zachrání si život a budou moci odejít i s tolik majetkem, kolik unesou – nebo beznadějný odpor. Podle pravidel tehdejšího válečnictví, pokud se město postavilo na odpor, dobyvatelé směli obyvatele povraždit, znásilnit a zotročit; je tedy sotva překvapivé, že pro obyvatelstvo křesťanských měst a hradů se jedno po druhém vzdávalo. Co je překvapivé, že některá města se Saladinovi postavila rozhodně na odpor i tváří v tvář beznadějnosti situace. Zejména obrana Jeruzaléma byla testamentem lásky křesťanů, a zdaleka nejen těch latinských, ke svobodě a své zemi – Svaté zemi.
Zdroj
Původní článek „Collapse of a Kingdom: The Aftermath of Hattin, 1187“ Heleny P. Schrader naleznete na jejích stránkách Defenderofjerusalem.com.
Autor
Helena Page Schrader (*1953) je americká historička, spisovatelka a diplomatka. Pochází z Ann Harboru v americkém státě Michigan, vystudovala historii na University of Michigan, diplomacii a mezinárodní obchod na University of Kentucky a doktorát z historie získala na Hamburské univerzitě. Je autorkou řady knih, jak literatury faktu tak historických románů o křížových výpravách, druhé světové válce či starověkém Řecku. Od roku 2005 pracuje v amerických diplomatických službách, v současnosti pobývá v africké Etiopii.