Křižáci v Řecku: Salonské hrabství
Maria Dourou-Eliopoulou
Publikováno: 9. ledna 2016
Jedním z regionů, které dobyl Bonfác z Montferratu při svém tažení jižním Řeckem, byla Salona (La Sole, či La Sola), stojící na místě starověké Amfissy nedaleko Delf. Prvním hrabětem ze Salony byl Tomáš z Austremoncourtu (vláda 1204–1210), který na místě starověké opevněné akropole nechal postavit hrad. Kolem roku 1210 se Salona nakrátko dostala pod nadvládu epirského despoty Michaela I. Komnena Duky (1204–1215). Poté Salonské hrabství přešlo pod nadvládu achajských knížat a ta trvala až do roku 1311, kdy hrabě Tomáš III. z Autremoncourtu (1294–1311) padl v bitvě s Katalánci u Orchomenu.
Od roku 1318 se na hraběcí trůn dostal katalánský rod Fadrique. V květnu 1380 byla oblast dobyta žoldnéřskou Navarrskou kompanií a až do roku 1394 zde vládla byzantská hraběnka Helena Kantakuzenovna. Po smrti Heleny v roce 1394 hrabství přešlo pod sultána Bajezida I. a později pod morejského despotu Theodora I. Palaiologa (1384–1407). Ten však neměl dost sil, aby území udržel, a tak jej v roce 1403 prodal rytířskému řádu johanitů. Ale ani johanité Salonu neudrželi dlouho a v roce 1410 ji dobyli osmanští Turci.
Během katalánského období ve městě sídlil kastelán, který byl zodpovědný za obranu salonského hradu a údržbu jeho vojenského vybavení. Hrabství bylo spravováno na základě katalánské legislativy, tzv. Barcelonských obyčejů. Katalánci s největší pravděpodobností zavedli katalánštinu jako úřední jazyk. Někdy před rokem 1327 k hrabství připojili Loidoriki a Vitrinitzu; Vitrinitza byla spravována jako samostatné léno a měla svého vlastního kastelána.
Hospodářský vývoj
V samotné Saloně mělo domácí řecké obyvatelstvo většinu. Řekové od svých cizích vládců žili vcelku izolovaně, zvláště pak za nadvlády Katalánců (1311–1380). Jediná prestižnější profese, kterou mohli vykonávat, bylo notářství. Vedle Řeků byla zcela jistě přítomna také židovská komunita, jejíž centrum se nacházelo severně od městského hradu (patrně majitelé koželužnických dílen byli Židé), ačkoliv v dochovaných pramenech je přímo jmenován pouze jeden Žid.
Spojení s mořem zajišťoval přístav Itea, který však byl poměrně malý a jho obchodní aktivita byla omezená, skýtal však poměrně rychlé spojení s přístavními městy v jižní Itálii. V roce 1304 další přístav představovala Vitrinitza na pobřeží korintského zálivu. V té době dosáhla prosperita Salonského hrabství takové úrovně, že dva vládcové z rodu Aurtemoncourtů, Tomáš II. a Tomáš III., razili své vlastní mince. Byly objeveny dva tourské groše, které na lícové straně nesou jméno dvou panovníků (THOMAS) a název země v italštině (LA SOLA). Na rubu jedné je vyobrazen kříž a štít rodu Aurtemoncourtů, a na druhé kostel.
Církevní správa
Salona byla již před rokem 1211 sídlem latinského biskupství, které spadalo pod arcibiskupství v Athénách. Kolem roku 1380, za vlády byzantské hraběnky Heleny, byl ve městě dosazen první ortodoxní biskup.
Zdroj
Původní sérii článků „Latin Occupations in the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.