Článek měsíce: Říjen

Vzpoura na Bounty očima účastníka

Clanek mesice

Tahitská žena s dítětem, kresba z plavby Jamese Cooka

Ještě před rokem 1956 se naše znalosti toho, co se přihodilo Fletcheru Christianovi a jeho druhům, kteří se od něho odpojili a zůstali na Tahiti, primárně zakládaly na výpovědích námořních kapitánů, kteří Pitcairnův ostrov po roce 1814 navštívili a mluvili s posledním žijícím vzbouřencem Johnem Adamsem. Z nejasného důvodu se ovšem zdá, že se nikdo neobtěžoval promluvit i s přeživšími ženami, které byly rovněž přímými účastnicemi událostí a navíc uměly obstojně anglicky. Je samozřejmě možné, že si Adams nepřál, aby cizí lidé se ženami mluvili a události mohl vylíčit jen on sám.

Adams postupně cizincům vylíčil několik různých, navzájem si odporujících verzí svého příběhu a jeho posluchači si patrně nedělali poznámky. Jeho výpověď tak nebylo s čím porovnat až do roku 1956, kdy profesor Henry E. Maude objevil dva novinové články, které přinášely události založené na výpovědi Jenny, jedné z žen, které přišla na Pitcairn spolu se vzbouřenci. Její příběh je velmi cenný a zdá se dokonce spolehlivější, protože na rozdíl od Johna Adamse neměla máslo na hlavě.

Teehuteatuaonoa alias Jenny, jak jí říkali angličtí námořníci, byla Adamsovou původní ženou. Když se vzbouřenci zmocnili Bounty poté, co se zbavili poručíka Blighe, Jenny vzbouřence následovala z Tahiti na ostrov Tubuai; na levé ruce měla dokonce vytetováno „AS 1789“ (AS jako Alexander Smith, Adamsův pseudonym). V době příjezdu na Pitcairn již ale Jenny patřila Isaacu Martinovi, se kterým zůstala až do 20. září 1793, kdy proti vzbouřencům povstali polynésští muži, kteří na Pitcairn přišli společně s nimi, a více než polovinu bělochů včetně Isaaca Martina nebo vůdce vzpoury Fletchera Christiana pozabíjeli. Dnes je tato událost na ostrově známá jako Massacre Day.

Jenny byla podle všeho velmi inteligentní a zřejmě stála v čele pitcairnských žen. Na Pitcairnově ostrově však nebyla šťastná, snad proto, že neměla vlastní děti. V roce 1817 u ostrova zakotvila americká velrybářská loď Sultan (pokud víme, jednalo se o čtvrtou loď, která u ostrova od objevení osady přistála) pod velením kapitána Reynoldse. A když Sultan zvedl kotvy, byla na jeho palubě také Jenny, která se rozhodla z ostrova odejít. Zajížďkou přes jihoamerické Chile a Markézské ostrovy se nakonec vrátila na rodné Tahiti. Jenny byla prvním člověkem, který Pitcairn po jeho osídlení opustil a také jedinou z původních osadníků, který se už nikdy nevrátil.



Nejnovější články:

Eduard II. a konec templářů v Anglii

Publikováno: 1. října 2020

Anglický král Eduard II. byl zetěm Filipa IV. Asi měsíc po zatčení templářů do Anglie přijel zvláštní posel od jeho „drahého“ tchána, aby mu přivezl dokumenty, které měly dokazovat vinu templářů. Eduard v reakci na to osobně napsal dopis králům Portugalska, Kastílie, Aragonu a Sicílie a od činů Filipa IV. se distancoval. Obvinění prohlásil za obrovskou lež a evropským králům připomněl zásluhy templářů ve Svaté zemi a „patřičnou oddanost Bohu“ a vyzval je, aby nedali na pomluvy „zlých a nízkých lidí“.


Římské popravy a nakládání s mrtvolami

Publikováno: 22. září 2020

Zločinci odsouzení do arény mohli skončit různě, v závislosti na své velikosti a síle: jako gladiátoři, vojáci při naumachiích (velkolepých gladiátorských rekonstrukcích námořních bitev), nebo oběti krvavých divadelních her (kde zkrátka při představení smrt postavy nebyla „jen jako“, ale doopravdy). Nejčastěji ale končili jako tzv. „noxiové“ (noxii) – krvavá podívaná, při které byli do arény nahnáni jako dobytek a svlečeni, rozsekáni, ubiti, udupáni nebo rozsápáni divokými zvířaty. V některých případech takovým způsobem umíraly tisíce lidí a zvířat během jediného dne.


Gramotnost v Ježíšově době

Publikováno: 9. září 2020

Bible je dnes široce dostupná publikace vydávaná zpravidla v jednom svazku. A populární jsou i kapesní varianty. Ani si neuvědomujeme, jak obrovskou výhodu máme ve srovnání s lidmi v prvním století.


Křižáci a lepra

Publikováno: 3. září 2020

Lepra beze sporu patří mezi nejstrašnější onemocnění, jaká člověka mohou potkat. Její oběti trpí kromě jiného ztrátou citu v postižených končetinách, diskolorací a ztvrdnutím kůže, dále zduřelé uzliny nebo znetvořeniny na tváři, rukou a nohou, nebo otevřené vředy, především na chodidlech. Ve své nejhorší podobě může deformovat kostru a lebku a způsobit ztrátu kontroly nad končetinami, což nakonec vede ke ztrátě prstů, uší, nosu a zraku. Postupný tělesný rozpad vedl pozorovatele k přirovnání k chodícím mrtvolám.


Role rodiny v ježíšovském hnutí

Publikováno: 3. září 2020

Instituce rodiny – jakou roli hrála v ježíšovském hnutí? Měli Ježíšovi učedníci ctít otce i matky své, nebo se k nim otočit zády? Odpovědí je kupodivu obé, protože úloha rodiny se v prvních dekádách dějin křesťanství radikálně proměnila. Zpočátku se následovníkům Ježíšova učení kladlo na srdce, aby se zřekli své biologické rodiny a odvrhli tak tradiční středomořské rodinné hodnoty. Po Ježíšově smrti už ale tradiční rodina odmítána nebyla, ba naopak začala v rámci komunity nabírat na významu a během méně než sto let se úcta k rodinným kořenům stala normou.